Ezra Furman, výrazná postava americké alternativní scény, míří do Prahy. Hudebnice známá svým otevřeným přístupem k tématům genderu, víry a identity, si získala respekt fanoušků i kritiků po celém světě. Autorka hudby k seriálu Sex Education přijede 24. ledna 2026 do pražské Cargo Gallery, kam mimo jiné přiveze i novou desku Goodbye Small Head. Vstupenky za 590 Kč v prodeji od pátku 11. července 2025 10:00 v síti GoOut.net.
Ezra Furman je americká hudebnice, skladatelka a výrazná osobnost alternativní hudební scény, která se vymyká žánrovým i genderovým škatulkám. Narodila se v Chicagu v roce 1986 a na hudební scéně se poprvé výrazněji prosadila až v roce 2006, spolu se svou kapelou Ezra Furman and the Harpoons. Společně s ní vydala několik alb, než se vydala na sólovou dráhu. Furman se ve své tvorbě dotýkala širokého spektra témat - od osobní identity, politiky či spirituality, a její hudba je silně ovlivněna americkým rockem 50. a 60. let, punkem i indie popem. V jejím stylu se tak mísí vlivy Lou Reeda, Patti Smith, Boba Dylana nebo The Velvet Underground.
Klíčovým momentem její kariéry bylo vydání alba "Transangelic Exodus" (2018), které získalo uznání kritiků za svou žánrovou pestrost, dramatický narativ a odvážné texty. Album je koncipováno jako „queer road movie“ v hudební podobě – je totiž nesmírně melancholické, syrové a nabité emocemi. Její hudba zazněla i v celosvětově populárním seriálu "Sex Education", kde Furman přispěla původními skladbami i staršími písněmi, čímž se dostala do povědomí širšího publika. Ve stínu nezůstala ani výrazná nahrávka "Twelve Nudes" (2019) – otevřeně politická a explozivní deska, která reflektuje osobní frustraci i globální krizi.
Furman je otevřeně transgender žena, která se ve své tvorbě nebojí otevírat právě témata genderu, víry, vyloučení i svobody. Ve svých veřejných vystoupeních i textech často reflektuje zkušenost trans osoby ve světě, který jí ne vždy rozumí, a právě tato osobní autentičnost jí vynesla respekt napříč alternativní scénou. Zahraniční média jako Pitchfork, The Guardian, NME či Rolling Stone ji popisují jako „nepřehlédnutelný hlas své generace“ a „ikonickou postavu queer rocku“. Kritici oceňují nejen její hudební talent, ale i schopnost být neustále upřímná a politicky angažovaná bez ztráty umělecké hloubky.